Dětská obrna (poliomyelitida) a očkování
Akutní virová infekce, postihující nervový systém s častými trvalými následky v podobě ochrnutí, nebo omezení hybnosti. Po zavedení pravidelného očkování v 60. letech minulého století je celosvětově vyvíjena snaha o úplné vymýcení nemoci (eradikaci).
Původce:
Poliovirus. Patří do skupiny tzv. enterovirů. Rozlišují se tři typy poliovirů, které mají různé geografické zastoupení. Virus je poměrně odolný, může dlouhodobě přežívat např. v odpadních vodách. V místech, kde se očkuje živou, oslabenou vakcínou můe být pozorován tento vakcinační virus, který může ojediněle podléhat mutacím, které mu vrací určitou patogenitu (vakcinační derivovaný virus).
Zdroj:
Člověk. Nemocný, nebo bezpříznakově infikovaný. Virus je vylučován do trávicího traktu a je prokazován zejména ve stolici a na sliznici nosohltanu. Vylučování viru trvá 3 - 6 týdnů.
Přenos:
Fekálně - orální, méně často i kapénkovou cestou. Prostřednictvím kontaminované pitné vody, potravin, předměty osobní potřeby apod.
Výskyt:
Po zavedení očkování se velmi snížil, v řadě zemí již nemoc zcela vymizela. V ČR byl poslední případ poliomyelitidy v roce 1966. Alktuálně onemocnění přetrvává především Pákistánu a Afghánistánu. V souvislosti s poklesem proočkovanosti v důsledku ozbrojených konfliktů, nebo náboženských protivakcinačních kampaní se setkáváme s výskytem onemocnění, způsobených vakcinačními derivovanými viry. V Asii jsou hlavní ohniska kromě Pákistánu a Afghánistánu, nově v Sýrii a ojedinělé výskyty byly zaznamenány v Iráku. V Africe jsou pak rizikové země Nigérie, Kamerun, Rovníková Guinea, Somálsko. Súdán, Etiopie.
Klinický obraz:
Inkubační doba 1 - 4 týdny. 90% infikovaných nemá žádné příznaky, jsou však zdroji nákazy pro své okolí. Horečka, bolesti hlavy, známky nehnisavého zánětu mozkových blan. Asi v 1% obrny kosterního svalstva, zejména dolních a horních končetin. Při obrně dýchacích svalů může dojít k úmrtí. Obrny jsou trvalého rázu.
Léčba:
Specifická léčba neexistuje. Podpůrná léčba a rehabilitace. Umělá plicní ventilace u forem postihujících dýchání.
Prevence a očkování proti dětské obrně
Očkování živou oslabenou očkovací látkou umožnilo hlavně v počátcích rychlé snížení výskytu poliomyelitidy. V zemích, ve kterých byl virus již eliminován se pal následně nasazuje neživá vakcína, která umožní úplné vymýcení viru na daném území za předpokladu dostatečně vysoké proočkovanosti (alespoň 95%).
Očkování proti dětské přenosné obrně v ČR je povinné u dětí a to celkem 5 dávkami neživé vakcíny. Cestovatelé do endemických zemí by měli být přeočkováni jednou dávkou každých 10 let, v roce 2014 požaduje WHO přeočkování při cestách do postižených zemí každoročně.
Chci se nechat očkovat
Zdroj:
Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. Národní program zdraví, Státní zdravotní ústav, Praha, 1996
MUDr. Pavel Slezák, 24.8.2017.
