Dovolená Borneo aneb mé zkušenosti s cestou do pralesa
Borneo je třetí největší ostrov světa s rozlohou cca 744 000 km². Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Podnebí na Borneu je typicky tropické, horké a vlhké během celého roku v rozmezí 24 – 35°c. Vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 90%. Na ostrov lze jet kdykoliv, většinou prší v podvečer a přeháňky netrvají dlouho a jsou příjemným osvěžením. Pokud plánujete dovolenou na Borneo a návštěvu primárního pralesa, pojďte se podívat na mé cestovatelské zážitky a zkušenosti.
Cesta na Borneo a do pralesa
Pro svoji cestu na Borneo jsem zvolila polovinu dubna a stát Sabah na severovýchodě ostrova. Cílem cesty byla návštěva primárního pralesa, starého milióny let. Cestou ze Sandakanu do deštného pralesa jsem při pohledu na nekonečné jednotvárné plantáže palmy olejné, vysazené v pravidelných geometrických útvarech a připomínající strnulou přehlídku milionového vojska v šiku, začala pochybovat o přítomnosti bujné vegetace v nejstarším pralese světa.
Kinabatangan a život podél řeky
Několik dní jsem strávila na řece Kinabatangan, kde se v mangrovech, pobřežních lesích, život odehrává spíše jen v korunách stromů. Typickým představitelem místní fauny je cihlově zbarvená opice kahau nosatý s charakteristickým převislým nosem, orangutan bornejský, makak dlouhoocasý, řada ptačích druhů, hadů a krokodýli. Na slona bornejského jsem neměla štěstí.
Realita pralesa se odlišuje od představ
Do tropického deštného pralesa se těšíte tak trochu jako na pestré a barevné ZOO. Realita je pak trochu jiná, především tím, že vegetace je tak bujná, hustá, spletitá, že se pohybujete prakticky v šeru v dost nepřehledném prostoru. Fascinující je rozmanitost stromů. Prales jich sčítá asi 3000 druhů. Některé jsou opatřeny ostny a je neradno se jich dotýkat, jelikož mohou způsobit těžké vyrážky. Jiné oplývaly obrovskými kmeny. Strom, který obsahoval strychnin, jsem míjela velkým obloukem. Obecně jsme byli varováni, ať se příliš vegetace nedotýkáme kvůli poranění.
Na slona se raději podívám v zoo
Zvířata v deštném pralese byla většinou malá, dobře ukrytá a šlo o drobné obratlovce (ptáky, veverky, gekony a další různé ještěrky) a bezobratlí. Úžasným zážitkem bylo pozorování volně žijících orangutanů v korunách stromů.
Méně úžasným pak kličkování mezi čerstvými otisky stop několika slonů, kteří si razili cestu pralesem. I když jde o nejmenšího slona na světě, přesto takový trpaslík váží i 3 tuny. Touha nepotkat je byla v ten moment větší, než radost z bezprostředního pozorování celkem mírumilovného zvířete. A to obzvláště po upozornění průvodců, že je lepší utíkat z jeho dohledu nebo se přikrčit za velký strom a především ho nepřekvapit.
Borneo, to jsou hadi i škorpióni
Dokonalým zážitkem byly noční treky pralesem za svěžího vzduchu, zvláštního ticha a až mystických zvuků života. Noční fauna byla tak odlišná od druhů, které vedou denní život. Ve světelném kuželu z baterky svítily oči těchto obyvatel jako korálky a dech beroucí fluoreskující těla škorpiónů, na která jsme si s uctivé vzdálenosti posvítili, dodávala větší respekt při nočním pochodu hustým temným pralesem.
Moje největší obava byla ze setkání s hadem a jeho možným kousnutím, kdy na Borneu žije asi 20 druhů hadů. Ale po pár dnech sdílení společné verandy se stromovým hadem bojgou rajskou a nádherně zbarvenou zmijí, pár kroků od našeho dočasného pralesního bydliště, jsem si tak trochu zvykla. I když při pozorování černožluté bojgy stromové, která odpočívala v korunách stromů nad našimi hlavami, jsem usoudila, že žít v Čechách je vlastně docela dobré.
Očkování na Borneo
Boneo se skládá z Indonesie, Malajsie a Brunej. Doporučené očkování pro každou destinaci naleznete v rozpisu očkování. Pro jakoukoliv konzultaci neváhejte navštívit očkovací střediska.
Rozpis očkování
13 rad, co si sbalit na cestu do pralesa
Abych cestu v pralese zvládla v určitém komfortu, připravila jsem si sebou:
1) Světlé oblečení z bavlny, kdy světlá barva není z frajeřiny, ale dobře vidíte, co vám pochoduje po těle.
2) Dlouhé kalhoty, tílko s košilí s dlouhým rukávem a klobouk jsou samozřejmostí kvůli poranění vegetací, poštípání hmyzem a urputností pijavic.
3) Protipijavicové návleky do bot zabránily těm potvorám v přisátí na nohách a stížily jim píďalkovitý pohyb po těle.
4) Kotníkové lehké pohorky jsou nutností pro chůzi ve vlhkém až bahnitém terénu s kluzkými kořeny stromů.
5) Extrémnější repelent s 50% deetu byl dobrý pomocník. Pozor však na aplikaci na oblasti hlavy, aby spolu s potem netekl do očí.
6) Trekové hole či jedna hůl usnadní chůzi po velkém dešti v klouzavém terénu.
7) Pláštěnka se hodí jen při opravdu velkém dešti, jinak ji ani nevytáhnete, protože jste stejně promočeni potem a drobný déšť pohltí hustý porost nad vámi.
8) Antimalarika / Malarone / jsem sice měla s sebou, ale výskyt komárů byl poměrně nízký. Dle sdělení průvodce bylo údajně zbytečné je užívat. Působil zde po dobu 6 let a bez malárie.
9) Kvalitní baterka a lehký dalekohled byly velmi užitečné při pozorování drobného zvířectva.
10) Základní lékárnička s léky proti průjmu, horečce, antibiotiky, náplastmi s hojícím gelem, sterilním krytím a obvazem nezabrala moc místa. Neocenitelnou se stala lahvička dezinfekce a sterilních injekčních jehel.
11) Velmi lehká pláštěnka.
12) Nepromokavý kryt na foťák.
13) Ubrousky na stírání potu z čela (jen ve dne).
Další tipy na cesty
Odpočinek v písku? Pozor na blechy!
Naprosto školáckou chybu jsem provedla při kochání se z romantiky bělostné pláže a pár minut jsem si lehla do písku. Společně s písečnou blechou jsem strávila poměrně několik krušných dní a zásoba dezinfekce k potírání kousanců sotva stačila. Jehla mi pomohla vyprostit blechu se zavrtané kůže. A dezinfekce poté k její likvidaci a k zábraně možného infektu. Štípance totiž nepředstavitelně svědí a nelze si je neškrábat. Příště se buď nebudu kochat, anebo si vezmu více dezinfekčního prostředku na kůži.
Jinak cesta patří k nezapomenutelným zážitkům.
MUDr. Alena Lukešová
Středisko očkování a cestovního lékařství
