Pozornost světových médií vzbudily případy opičích neštovic (monekypox) v Evropě a Severní Americe. Toto virové onemocnění, příbuzné s již vymýcenými pravými neštovicemi (variola) se vyskytuje pravidelně v některých, zejména západoafrických zemích. V posledním půl roce tak byly hlášeny případy z Nigérie, Konga či Středoafrické republiky. Onemocnění se přenáší přímým kontaktem s tkáněmi a tělesnými tekutinami nakažených osob, nebo zvířat. Zejména opic, ale i hlodavců. Při nákaze člověka může docházet i k přenosu kapénkami sekretů z dýchacích cest, avšak jen na krátkou vzdálenost.
V Evropských zemích a v Severní Americe jsou každoročně hlášeny ojedinělé importované případy. Nárůst výskytu onemocnění a první pravděpodobně autochtonní případy (ne-importované) ve Velké Británii a v USA mohou souviset se změnou (mutací) původce, s nárůstem cestování po poklesu pandemie COVID-19, nebo s jinými, dosud neznámými faktory. V USA i ve Velké Británii byla řada případů zaznamenána u mužů, majících sex s muži (MSM's). Kromě zmíněné Velké Británie a USA byly případy opičích neštovic hlášeny v Evropě také z Portugalska a Španělska. Stále se zde jedná o jednotky, nejvýše nízké desítky případů.
Opičí neštovice se projevují horečkou, zduřením lymfatických uzlin a vyrážkou s tvorbou typických puchýřů, nejrpve na obličeji a dlaních. Léčba je symptomatická, specifická vakcína neexistuje, nepřímo může fungovat očkování proti pravým neštovicím. To se však již ve světě běžně neprovádí od 80. let.
Zdroje:
ProMedmail arch.č. 20220518.8703317, 20220519.8703349, 20220519.8703351.