Očkování proti japonské encefalitidě

Japonská encefalitida

Původcem japonské encefalitidy (JE) je flavivirus stejného rodu, jako jsou např. viry středoevropské či asijské klíšťové encefalitidy, žluté zimnice nebo horečky dengue. Zdrojem bývají především ptáci a prasata. Na člověka se přenáší infikovanými komáry rodu Culex, kteří se vyskytují výhradně v jihovýchodní a severovýchodní Asii, nejčastěji na venkově v oblastech s rýžovými poli. Incidence onemocnění dosahuje svého maxima během období dešťů a na počátku období sucha. Předpokládá se, že japonskou encefalitidou onemocní zhruba jedna z 200 exponovaných osob.

Proti japonské encefalitidě nabízíme očkování vakcínou

Ixiaro

Riziko japonské encefalitidy není pro cestovatele velké, ale nelze jej podceňovat. Jen mezi lety 1981 a 1993 onemocnělo 24 cestovatelů, z nichž šest zemřelo a pět mělo následky. Incidence JE se odhaduje při měsíčním pobytu v exponovaných podmínkách, tj. během monzunových dešťů, na 20 případů ze 100 000 cestovatelů. Ročně je hlášeno přibližně 50 000 případů japonské encefalitidy, nejčastěji u dětí.

Po uplynutí inkubační doby, tj. 4-16 dní, se objevují horečky, ke kterým se po několika dnech přidají bolesti hlavy, zvracení, často i prudké bolesti břicha. Ve 20-50 % případů dojde k rozvoji deliria, křečí, někdy i těžkých duševních poruch a onemocnění končí smrtí. Smrtelné průběhy jsou zpravidla pozorovány u dětí mladších 10 let a dospělých starších 65 let. Také ostatním věkovým skupinám může způsobit japonská encefalitida doživotní neurologické postižení (poruchy intelektu, obrny apod.).

Použito s laskavým svolením Internetového informačního centra očkování www.vakciny.net.

Sdílet/Líbí se mi