Očkovací plán cestovatele

Očkovací plán je nutné vždy přizpůsobit konkrétnímu cestovateli podle destinace, délky a povahy pobytu, ale také podle jeho časových a finančních možností.

Lékaři střediska očkování mají bohaté zkušenosti se sestavováním individuálních očkovacích plánů a dokáží najít optimální řešení i ve zdánlivě bezvýchodných situacích (např. krátký čas do odjezdu apod.).

 

Prioritu mají očkování rutinní (vyplývající z právních předpisů ČR) a povinná. Podle možností lze obvykle doporučit další více či méně nutná očkování tak, aby cestovatel minimalizoval riziko onemocnění preventabilními infekcemi.
Tabulka 1: Očkovací plán pro cestovatele (obecný souhrn)
Rutinní očkování tetanus / tetanus + záškrt  dávivý kašel
dětská přenosná obrna (poliomyelitida)
(spalničky + příušnice + zarděnky)
(plané neštovice)
(chřipka, pneumokoky)
(meningokoky)
Povinná očkování žlutá zimnice
(meningokoky)
(spalničky + příušnice + zarděnky)
(plané neštovice)
Doporučená očkování žloutenky A + B
břišní tyfus
Další doporučená očkování vzteklina
meningokoky
cholera
japonská encefalitida
klíšťová encefalitida
Prevence hmyzem přenášených infekcí
Cestovní lékárnička

1. Rutinní očkování

 

Před jakoukoliv cestou do zahraničí je správné si nejprve zkontrolovat očkování, která jsou pro daný věk povinná, nebo doporučená, podle platných právních předpisů a stanovisek (NIKO – národní imunizační komise při Ministerstvu zdravotnictví, Česká vakcinologická společnost).

U dospělých se jedná především o očkování proti tetanu, které by mělo být opakováno každých 10 – 15 let. V případě potřeby přeočkování je výhodné použít kombinovanou vakcínu proti tetanu, záškrtu a černému (dávivému) kašli. Kombinovaná vakcína zajistí ochranu proti nově se objevujícímu černému (dávivému) kašli u dospělých. Černý kašel v dospělosti je jednak velmi nepříjemné onemocnění s často dlouhodobým, několikaměsíčním průběhem, ale především se dospělý nemocný může stát zdrojem infekce pro dosud neočkované novorozence a kojence ve své rodině. U malých, neočkovaných dětí pak může mít fatální průběh.

Tabulka 2: Přeočkování proti tetanu u dospělých

Poslední očkování proti tetanu

Přeočkování

před méně než 5 lety

není třeba, ani při úraze

před 5 až 10 lety

není třeba; při úraze se však ano

před 10 – 15 lety

je možné

před 15 – 20 lety

je nutné

před více než 20 lety

je nutné, nové základní očkování (3 dávky) zvážit podle vyšetření protilátek

Do zemí s endemickým výskytem dětské přenosné obrny (poliomyelitidy) je třeba přeočkovat jednou dávkou neživé vakcíny všechny cestovatele, u kterých od posledního očkování uplynulo více jak 10 let. V ČR se přitom naposledy přeočkovává proti poliomyelitidě v 10 letech (do roku 2006 ve 13 letech).

Také jiná očkování doporučovaná podle očkovacího kalendáře pro dospělé mohou být prospěšná pro cestovatele. Např. pravidelné očkování proti chřipce (vzhledem ke střídání sezón mezi severní a jižní polokoulí je třeba zohlednit sezónu v místě destinace), očkování proti pneumokokům u starších dospělých, nebo naopak očkování proti meningokoku u mladistvých.

2. Povinná očkování

Jediným povinným očkováním je v současné době pouze očkování proti žluté zimnici, které může být vyžadováno jako podmínka vstupu do některých zemí v tropické Subsaharské Africe, nebo v Latinské Americe. Většina těchto zemí však vyžaduje očkování jen u osob, které cestují z jiné země, kde se onemocnění vyskytuje. Pro cestovatele z Evropy tak očkování obvykle povinné není.

Za určitých okolností mohou být nutná některá další očkování. Např. od poutníků do Mekky během posvátné pouti Hadž vyžaduje Súdská Arábie očkování proti meningokokům. Také studenti některých zahraničních univerzit musí předkládat potvrzení o provedených očkováních. Bývá vyžadováno např. očkování proti příušnicím, nebo planým neštovicím.

3. Základní doporučená očkování

Do většiny zemí světa, zejména ležících v subtropickém a tropickém klimatickém pásmu, se doporučuje očkování proti žloutenkám a proti břišnímu tyfu.

Proti žloutenkám – virovým zánětům jater (hepatitidám) typu A a B – lze očkovat buď samostatně, nebo kombinovanou vakcínou. V zemích teplých klimatických pásem hrozí především nebezpečí onemocnění žloutenkou typu A, která se přenáší vodou a jídlem. Žloutenka typu B se přenáší krví. Riziko infekce tak souvisí v cestovatelských destinacích spíš se zdravotnickými výkony (např. ošetření při úraze), tetováním, akupunkturou a pohlavním stykem.

Břišní tyfus je horečnaté onemocnění přenášené podobně jako žloutenka typu A. Vyskytuje se méně často, ale ve většině zemí Asie, Afriky či Jižní Ameriky je stále ještě poměrně běžné a proto je očkování proti němu vhodné do většiny obvyklých destinací.

4. Doplňková očkování

Podle délky trvání, charakteru cesty i přání cestovatele lze výše uvedená očkování dále doplnit např. o očkování proti meningokokům (zvláště u mladších cestovatelů, nebo při cestách), proti vzteklině, choleře (chrání částečně i před častými průjmy cestovatelů), japonské, nebo klíšťové encefalitidě apod.

5. Prevence malárie a hmyzem přenášených infekcí

Kromě japonské a klíšťové encefalitidy nejsou k dispozici vakcíny proti infekcím, které přenáší hmyz (zejména komáři).

Proti malárii lze ochranu doplnit preventivním užíváním nízkých dávek specifických léků – antimalarik. Tyto léky by měl předepisovat lékař s odpovídajícími zkušenostmi a aktuálními informacemi o výskytu malárie ve světě a míře rezistence původců na jednotlivá antimalarika. Užívání antimalarik představuje účinnou formu prevence těžkých forem malárie a je nespravedlivě obviňováno z nejrůznějších nežádoucích účinků. Oproti očkování bývají vedlejší účinky léčiv proti malárii častější (např. nevolnost), ale pořád se jedná o mnohem mírnější ovlivnění života, než prodělání samotné malárie.

Užívání léků je vhodné doplnit účinnou pasivní profylaxí, tedy používáním vhodných repelentů, moskytiér a dalších prostředků k ochraně před poštípáním hmyzem. Zkušený lékař střediska očkování podá zasvěcenou informaci také o těchto produktech a doporučí cestovateli jak vhodný druh, tak i množství prostředku.

6. Cestovní lékárnička

I když s pomocí očkování a dalších preventivních opatření lze zabránit velké části možných zdravotních komplikací na cestách, stále zůstává množství nástrah, které na cestovatele, po zdravotní stránce, čekají.

Je proto nutné se před cestou vybavit potřebným množstvím nejnutnějších léků a zdravotnických prostředků.

Obsah cestovní lékárničky je třeba přizpůsobit jak délce a povaze pobytu, tak očekávané dostupnosti zdravotní péče v místě a zdravotnímu stavu samotného cestovatele.

MUDr. Pavel Slezák, 16.9.2013, 14:11.

Sdílet/Líbí se mi